22. díl
Dáreček
Luke s Paige trávili jedno podzimní odpoledne nad oblíbeným filmem, když v tom je vyrušilo zvonění u dveří.
Luke chvíli váhal, ale nakonec přeci jen otevřít šel.
A nevěřil svým očím....
Luke: Alex?!
Alex: Ahoj bráško.
Luke: Ahoj, co ty... jsi tady!
Alex: Tss, čekala jsem teda větší radost! (zasměje se)
Luke: Já... já mam radost! Samozřejmě, jen... pojď ke mně!
Luke: Prosím tě, proč zvoníš? Měla jsi jít dál..
Alex: No, nechtěla jsem tě přepadnout, bůh ví co bys dělal žejo. (směje se)
Luke: Pako.
Luke: Kde ses tu vzala, z ničeho nic?
Alex: Jen tak, bylo na čase se ukázat doma.
Luke: To teda jo, chyběla jsi nám tu.
Luke: Čau kámo, podívej koho nám to sem čerti nesou.
Ryan: Já vím. (usměje se) Alex, tady máš ty věci.
Alex: Ryan mě vyzvedl na letišti. (řekne Lukovi, když vidí jak se nechápavě kouká)
Luke: Aha, ale proč jsi nezavolala mně? Přijel bych pro tebe.
Alex: Nó...
Ryan: Ona Alex měla vybitej mobil a nepamatovala si tvoje číslo. Tak zavolala mně.
Alex: Luku, přece to nebudeme řešit mezi dveřma, půjdeme dovnitř?
Luke: Jo, dobře.
Luke: Stejně to nechápu!
Ryan: Já ti to pak vysvětlim.
Luke: No to doufám. A pojďte, táhne dovnitř.
Alex: (otočí se na Ryana a zašeptá) Děkuju.
Luke: Paige, koukni kdo se nám vrátil.
Alex: To vidím. (pokusí se o úsměv)
Paige: Tak vítej zpátky. Chovej se tu jako doma. (pousměje se a letmo ji obejme)
Alex: Jak jinak... Já tu jsem doma.
Paige: Jasně.
Luke: Musíš mít hlad. Co si dáš?
Alex: Nic děkuju, najedli jsme se cestou z letiště.
Luke: Hm, jasně. Tak řeknete mi jak to bylo?
Alex: Nejprve si dám sprchu. Jsem promrzlá.
Luke: Ještě aby ne, mít takový šaty v listopadu...
Alex: Přiletěla jsem z Filipín, tam se kombinézy a péřovky fakt nenosí.
Luke: Z Filipín?!
Alex: To až potom...
Alex: "Sakra..."
O HODINU POZDĚJI
Luke: Myslel jsem, žes tam usnula.
Alex: Ta sprcha bodla, fakt.
Luke: Je ti líp?
Alex: Už jo, prohřála jsem se a je mi fajn.
Luke: No tak... Jak to bylo?
Ryan: Alex měla vybitej telefon, to už jsem ti říkal. Číslo na tebe si nepamatovala, na mě samozřejmě taky ne.
Luke: Tak jak se ti dovolala?!
Ryan: Došla si do kavárny poblíž letiště, kde ji nechali, aby se koukla na internet.
Luke: Nechápu..
Ryan: Našla si tam číslo na mojí realitku, a pak mi zavolala z veřejnýho telefonu, tak jsem pro ni zajel, zašli jsme si na jídlo a rovnou domů, nic víc v tom nehledej...
Luke: Proč jsi mi nezavolal ty?
Ryan: Nebyl čas.
Luke: Takhle to bylo?
Ryan: Jasně že jo.
Luke: Tak fajn... No, příště zavolej mně, číslo si napiš do peněženky ségra, jasný? Pro případ nouze.
Alex: Hmm..
Luke: Co je ti?
Ryan: Ale nic ji není, je ještě přepadlá z toho posunu času, žejo. (dloubne do ni loktem)
Alex: (pousměje se na Ryana) Jsi hodný, ale...
Luke: Co ale?
Ryan: Niiiic. Nepůjdeme na jedno? Co? Když jsme se tu takhle pěkně sešli.
Alex: Luku, já... (přemáhá se, ale nakonec promluví) Ono to... bylo trochu jinak...
Ryan: Ale né, nebylo..
Luke: Cože?
Alex: Ryan mě jenom kryje. Já to po něm chtěla.
Luke: Tak řekne mi někdo o co jde?!
Alex: No... v Africe jsem potkala takovou partičku mladých lidí, bylo to s nima super, jenže... jejich finanční možnosti byly trošku jiný... než ty moje. Byli to taky francouzi a měli skvělý nápady.
Luke: Jaký?
Alex: Procestovat toho co nejvíc.
Luke: V čem byl problém? Tak mluv!
Alex: Byli jsme na Madagaskaru, na Filipínách, Bali... Bydleli v luxusních hotelech, jedli v nádherných restauracích...
Luke: Z čeho jsi to platila?
Alex: No..
Luke: No?!
Alex: Jak jsi mi poslal ty peníze, na tu léčbu zlomený nohy...
Luke: (bouchne pěstí do nábytku a mlčí)
Alex: Ze začátku to stačilo, jenže bylo všechno čim dál dražší. V té naší partě byl jeden bohatej kluk, co mi pak všechno platil, zaplatil mi i tu léčbu nohy. Měli jsme spolu menší románek. Všichni ostatní pak jeli domů a my tam zůstali ještě dva měsíce spolu sami... Bylo to super... ale on asi doufal, že z toho bude něco víc, až se vrátíme domů, jenže já nechtěla... (brečí) A on se pak na mě vykašlal a nechal mě tam, neměla jsem nic, neměla jsem na letenky, na jídlo, na nic... A tak jsem napsala Ryanovi, on mě založil a díky němu jsem teď doma...
Luke: Kolik ti dlužim? (prohodí směrem k Ryanovi)
Ryan: Nic, brácho, to je-
Luke: Kolik?!
Ryan: Poslal jsem Alex 1500 euro, na letenku, ubytování a jídlo...
Luke: Bezva. Nó, máš pro mě ještě nějakou jobovku? (Koukne se chladně na Alex)
Alex: (zhluboka se nadechne a podívá se na Ryana, který přikývne) Ten kluk... on chce teď tak trochu... no... ty peníze který za mě utratil chce teď vrátit....
Luke: (jenom se na Alex dívá)
Alex: (utře si mokré oči) ... a vydírá mě intimníma fotkama, který jsme v opilosti spolu nafotili... Bráško... Tak řekni něco... Řekni že jsem pitomá, že jsem budiž k ničemu... Řekni aspoň něco (brečí)
Luke: (stále mlčí)
Luke: Tys mě zklamal (podívá se na Ryana)
Ryan: Brácho..
Luke: NE! A ty! (podívá se na Alex) Sakra co sis myslela?!! (znovu bouchne do skříňky) Musim jít na vzduch...
Tvé příběhy jsou prostě SUPER ;-) !
OdpovědětVymazatDěkuji, Míšo. ♥
VymazatNo nazdar, to jsou mi věci! :-D
OdpovědětVymazat:-D
VymazatSom rada, že sme konečne videli Alex, je to naozaj číslo :D Chudák Ryan, chcel pomôcť, ale narobil akurát sám sebe problém. No verím, že Luke nebude mať dlho horúcu hlavu :-)
OdpovědětVymazatUrčitě, oni ti chlapi to mají trošku jinak, než my ženský, žejo. :-D
VymazatCesta do pekla je vydláždená dobrými úmyslami...verím, že sa nakoniec všetko v dobré obráti. Predpokladám, že Paige a Alex nie sú zrovna najlepšie kamarátky.
OdpovědětVymazatLépe bych to nenapsala. :-) Holky se moc nemusí.
Vymazatna Alex som sa od samého začiatku príbehov tešila.:-) Slovo tajfún je málo, kde príde robí maléry. Ryan stojí medzi dvoma stoličkami, chce robiť dobre, ale pokašle si to u priateľa.:-/ Chválim prekrásne vianočné pozadie a záhlavie blogu. Vytvorila si pravú vianočnú atmosféru.;-)
OdpovědětVymazatDěkuji Mary za pochvalu designu, měla jsem v tu chvíli vánoční náladu a blog nemohl být pozadu. :-D Jsem ráda, že ses Alex konečně v příběhu dočkala. :-D
Vymazat