neděle 26. listopadu 2017

22. díl - Dáreček

22. díl

Dáreček


Luke s Paige trávili jedno podzimní odpoledne nad oblíbeným filmem, když v tom je vyrušilo zvonění u dveří.


Luke chvíli váhal, ale nakonec přeci jen otevřít šel.
A nevěřil svým očím....




Luke: Alex?!


Alex: Ahoj bráško.
Luke: Ahoj, co ty... jsi tady!
Alex: Tss, čekala jsem teda větší radost! (zasměje se)
Luke: Já... já mam radost! Samozřejmě, jen... pojď ke mně!


Luke: Prosím tě, proč zvoníš? Měla jsi jít dál..
Alex: No, nechtěla jsem tě přepadnout, bůh ví co bys dělal žejo. (směje se)
Luke: Pako.


Luke: Kde ses tu vzala, z ničeho nic?
Alex: Jen tak, bylo na čase se ukázat doma.
Luke: To teda jo, chyběla jsi nám tu.


Ryan: Á, koukám, že tu probíhá šťastné rodinné shledání.
Luke: Čau kámo, podívej koho nám to sem čerti nesou.
Ryan: Já vím. (usměje se) Alex, tady máš ty věci.
Alex: Ryan mě vyzvedl na letišti. (řekne Lukovi, když vidí jak se nechápavě kouká)
Luke: Aha, ale proč jsi nezavolala mně? Přijel bych pro tebe.
Alex: Nó...


Ryan: Ona Alex měla vybitej mobil a nepamatovala si tvoje číslo. Tak zavolala mně.


Luke: A tvoje si jako pamatovala jo?
Alex: Luku, přece to nebudeme řešit mezi dveřma, půjdeme dovnitř?
Luke: Jo, dobře.


Luke: Stejně to nechápu!
Ryan: Já ti to pak vysvětlim.
Luke: No to doufám. A pojďte, táhne dovnitř.


Alex: (otočí se na Ryana a zašeptá) Děkuju.


Luke: Paige, koukni kdo se nám vrátil.


Paige: Alex, tebe jsem nečekala.
Alex: To vidím. (pokusí se o úsměv)


Paige: Tak vítej zpátky. Chovej se tu jako doma. (pousměje se a letmo ji obejme)
Alex: Jak jinak... Já tu jsem doma.
Paige: Jasně.


Luke: Musíš mít hlad. Co si dáš?
Alex: Nic děkuju, najedli jsme se cestou z letiště.


Luke: Hm, jasně. Tak řeknete mi jak to bylo?
Alex: Nejprve si dám sprchu. Jsem promrzlá.
Luke: Ještě aby ne, mít takový šaty v listopadu...
Alex: Přiletěla jsem z Filipín, tam se kombinézy a péřovky fakt nenosí.
Luke: Z Filipín?!
Alex: To až potom...


Alex: "Sakra..."


O HODINU POZDĚJI


Luke: Myslel jsem, žes tam usnula.
Alex: Ta sprcha bodla, fakt.
Luke: Je ti líp?
Alex: Už jo, prohřála jsem se a je mi fajn.


Luke: No tak... Jak to bylo?
Ryan: Alex měla vybitej telefon, to už jsem ti říkal. Číslo na tebe si nepamatovala, na mě samozřejmě taky ne.
Luke: Tak jak se ti dovolala?!
Ryan: Došla si do kavárny poblíž letiště, kde ji nechali, aby se koukla na internet.
Luke: Nechápu..
Ryan: Našla si tam číslo na mojí realitku, a pak mi zavolala z veřejnýho telefonu, tak jsem pro ni zajel, zašli jsme si na jídlo a rovnou domů, nic víc v tom nehledej...
Luke: Proč jsi mi nezavolal ty?
Ryan: Nebyl čas.


Luke: Takhle to bylo?
Ryan: Jasně že jo.
Luke: Tak fajn... No, příště zavolej mně, číslo si napiš do peněženky ségra, jasný? Pro případ nouze.
Alex: Hmm..
Luke: Co je ti?
Ryan: Ale nic ji není, je ještě přepadlá z toho posunu času, žejo. (dloubne do ni loktem)
Alex: (pousměje se na Ryana) Jsi hodný, ale...
Luke: Co ale?
Ryan: Niiiic. Nepůjdeme na jedno? Co? Když jsme se tu takhle pěkně sešli.
Alex: Luku, já... (přemáhá se, ale nakonec promluví) Ono to... bylo trochu jinak...
Ryan: Ale né, nebylo..
Luke: Cože?
Alex: Ryan mě jenom kryje. Já to po něm chtěla.
Luke: Tak řekne mi někdo o co jde?!
Alex: No... v Africe jsem potkala takovou partičku mladých lidí, bylo to s nima super, jenže... jejich finanční možnosti byly trošku jiný... než ty moje. Byli to taky francouzi a měli skvělý nápady.
Luke: Jaký?
Alex: Procestovat toho co nejvíc.
Luke: V čem byl problém? Tak mluv!


Alex: Byli jsme na Madagaskaru, na Filipínách, Bali... Bydleli v luxusních hotelech, jedli v nádherných restauracích...
Luke: Z čeho jsi to platila?
Alex: No..
Luke: No?!
Alex: Jak jsi mi poslal ty peníze, na tu léčbu zlomený nohy...
Luke: (bouchne pěstí do nábytku a mlčí)
Alex: Ze začátku to stačilo, jenže bylo všechno čim dál dražší. V té naší partě byl jeden bohatej kluk, co mi pak všechno platil, zaplatil mi i tu léčbu nohy. Měli jsme spolu menší románek. Všichni ostatní pak jeli domů a my tam zůstali ještě dva měsíce spolu sami... Bylo to super... ale on asi doufal, že z toho bude něco víc, až se vrátíme domů, jenže já nechtěla... (brečí) A on se pak na mě vykašlal a nechal mě tam, neměla jsem nic, neměla jsem na letenky, na jídlo, na nic... A tak jsem napsala Ryanovi, on mě založil a díky němu jsem teď doma...
Luke: Kolik ti dlužim? (prohodí směrem k Ryanovi)
Ryan: Nic, brácho, to je-
Luke: Kolik?!
Ryan:  Poslal jsem Alex 1500 euro, na letenku, ubytování a jídlo...
Luke: Bezva. Nó, máš pro mě ještě nějakou jobovku? (Koukne se chladně na Alex)
Alex: (zhluboka se nadechne a podívá se na Ryana, který přikývne)  Ten kluk...  on chce teď tak trochu... no... ty peníze který za mě utratil chce teď vrátit....
Luke: (jenom se na Alex dívá)
Alex: (utře si mokré oči) ... a vydírá mě intimníma fotkama, který jsme v opilosti spolu nafotili... Bráško... Tak řekni něco... Řekni že jsem pitomá, že jsem budiž k ničemu... Řekni aspoň něco (brečí)
Luke: (stále mlčí)


Luke: Tys mě zklamal (podívá se na Ryana)
Ryan: Brácho..
Luke: NE! A ty! (podívá se na Alex) Sakra co sis myslela?!! (znovu bouchne do skříňky) Musim jít na vzduch...


P.S. Vím, že všichni očekáváte výsledky soutěže. Budou vyhlášeny během příštího týdne, neměla jsem teď vůbec čas kvůli pracovním, osobním i zdravotním důvodům. Děkuji za pochopení. ♥ Nicole

10 komentářů:

  1. Tvé příběhy jsou prostě SUPER ;-) !

    OdpovědětVymazat
  2. No nazdar, to jsou mi věci! :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Som rada, že sme konečne videli Alex, je to naozaj číslo :D Chudák Ryan, chcel pomôcť, ale narobil akurát sám sebe problém. No verím, že Luke nebude mať dlho horúcu hlavu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě, oni ti chlapi to mají trošku jinak, než my ženský, žejo. :-D

      Vymazat
  4. Cesta do pekla je vydláždená dobrými úmyslami...verím, že sa nakoniec všetko v dobré obráti. Predpokladám, že Paige a Alex nie sú zrovna najlepšie kamarátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lépe bych to nenapsala. :-) Holky se moc nemusí.

      Vymazat
  5. na Alex som sa od samého začiatku príbehov tešila.:-) Slovo tajfún je málo, kde príde robí maléry. Ryan stojí medzi dvoma stoličkami, chce robiť dobre, ale pokašle si to u priateľa.:-/ Chválim prekrásne vianočné pozadie a záhlavie blogu. Vytvorila si pravú vianočnú atmosféru.;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Mary za pochvalu designu, měla jsem v tu chvíli vánoční náladu a blog nemohl být pozadu. :-D Jsem ráda, že ses Alex konečně v příběhu dočkala. :-D

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu! ♥ Nicole