19. díl - Nebudeš litovat

19. díl

Nebudeš litovat

Rachel se pokoušela Ryana celý den sehnat na telefonu, leč to se jí nedařilo. Nakonec mu tedy zaslala SMSku s tím, aby za ni přišel co nejdříve, jak bude moci, neb je to nutné!

Proto, když u ní Ryan ve čtyři odpoledne zazvonil, skočila mu radostí kolem krku - už se totiž bála, že jí to překvapení, které pro něj má nachystané nevyjde.

Rachel: Proč jsi mi to nezvedal? Volala jsem ti nejmíň stokrát.
Ryan: Promiň, měl jsem práci.

Rachel: Nojo, práce. Pořád dokola jen práce. A co já?
Ryan: Teď jsem tu. Co jsi potřebovala?
Rachel: Pojď posadíme se, chci ti něco říct.

Rachel: Víš Ryane, mně na tobě hodně záleží. Ale v poslední době máš na mě docela málo času.
Ryan: Já vim, ale-
Rachel: - v pořádku! Nic ti nevyčítám, chápu, že pracovat musíš. Ale jsme spolu chvíli a není to takový jak by mělo...
Ryan: Chápu. (oddychne si, protože si myslí, že Rachel naráží na rozchod)
Rachel: Vážně?
Ryan: Jistě, vlastně jsem o tom chtěl s tebou taky mluvit.
Rachel: No tak to je super. To jsem moc ráda.
Ryan: Jo? (zpochybní) 
Rachel: Navrhuji, abychom aspoň třikrát týdně měli čas jen na sebe, podnikneme cokoli společně, nákupy, kino, večeři, výlet, procházku, jinak se nemáme kam posunout. A začneme rovnou dneska.
Ryan: Dneska?
Rachel: Jasně! Na co čekat? Půjdeme k našim na večeři. Chci abys je poznal.

Ryan: Rachel, to mě moc mrzí, ale dnes to nepůjde. Mám ještě práci.
Rachel: Tak ji zruš, dnešek patří jenom nám.
Ryan: To nejde.
Rachel: Proč by ne? Něco si vymysli - třeba nevolnost, havárku, co já vim.
Ryan: To nejde. Je to důležitá schůzka, tu zrušit nemohu.

Rachel: To nemyslíš vážně?! Koupila jsem ti kvůli té večeri i dárek. Na, otevři ho.

Ryan: Tos neměla, nechci abys za mě utrácela. Je mi líto, že tě zklamu, ale na tu schůzku jít musim. Promiň.
Rachel: Jsi teda pěknej sobec. Jak teď budu před našima vypadat? Domluvila jsem to jenom kvůli tobě. Co jim mam asi tak říct?
Ryan: Pravdu. Že mam práci. Měla jsi se o tom se mnou nejdřív poradit se mnou.
Rachel: To těžko, když to mělo být překvapení. (urazí se)

Ryan: Bylo špatně načasovaný. Musíš tyhle věci se mnou nejdřív probrat, nemam překvapení rád. Pak to dopadá takhle.. Nechci abys z toho bylo smutná. Navíc si nemyslim, že je vhodná doba poznávat tvé rodiče. Je příliš brzy.
Rachel: Nebereš náš vztah vážně. Já si kvůli té večeři koupila nové šaty!
Ryan: Náš vztah beru tak, jak je. Nechci nic uspěchat. A šaty ti moc sluší, však budeš mít příležitost si je vzít příště, hm?

Rachel: Hm.
Ryan: Musim už jít.
Rachel: Tak si jdi.

Ryan: Ozvu se.

O PŮL HODINY POZDĚJI

Ryan: Přišel jsem pro ty klíče.
Luke: Jasný, jen je najdu.
Ryan: Měl jsi je mít připravený.
Luke: Nojo, od rána makám v dílně. Nic nestíhám.

Luke: Pojď zatim dál, musim je najít.
Ryan: Já se ze tebe zbláznim.

Luke: Dej mi chvilku. Zatím vem místo. Dáš si pivo?
Ryan: Jasný. Ne díky, mam ještě práci. Čau Paige.

Ryan: Jak se máš?
Paige: Dobrý, co ty? Co Rachel?
Ryan: Máme teď nějaký složitější období.
Paige: Jakto? V růžovým království něco neklape?
Ryan: To je na dlouho. Možná někdy.
Paige: Chápu. A na co potřebuješ ty klíče?
Ryan: Mám prohlídku.

Paige: Vážně? Dneska?
Ryan: Jojo.
Paige: Zajímavý. A v kolik?
Ryan: V šest.
Paige: Hm, a to je poslední schůzka?
Ryan: Jo je. Hele, nejsi ty nějak moc zvědavá?
Paige: Možná.. (pokrčí omluvně rameny)

Luke: Mam je, chytej brácho.
Ryan: Dík.
Luke: Takže máš dalšího potencionálního kupce na ten můj prostor?
Ryan: To se uvidí, snad to klapne.
Luke: To doufám. Hele nejsi nějakej moc vyfešákovanej?
Ryan: Na klienta dojem v otrhaných hadrech neuděláš, to si pamatuj.

Luke: Jsi ňákej moc chytrej. Stav se zejtra na pivko.
Ryan: Uvidíme. Musim jít. Mějte se.

ČAS 18:15

Dita už netrpělivě čekala na Ryana před prostory na adrese, kterou ji Ryan zaslal smskou. Nemohla uvěřit tomu, že ZASE!

Venku už se stmívalo a okolo ní chodilo čim dál více podivných existencí, proto když v dálce uviděla Ryana, v duchu mu menší zpoždění odpustila.

Ryan: Ahoj, moc se omlouvám za zpoždění.
Dita: To se stane, jenom teda... nemůžu uvěřit tomu, že jsme tady. To je vtip, že?
Ryan: Bohužel není. (pousměje se)
Dita: (zasměje se) Bože, to je jak ze špatného filmu.
Ryan: Neboj, vim co dělám. Určitě nebudeš litovat. Zamiluješ se.

Dita: Do těch prostorů?
Ryan: Eh... taky.
Dita: No tak pojďme, na co čekáš. Ať máme tu hrůzu radši už za sebou.

Po odemčení hlavních dveří a projití chodbou na Ditu s Ryanem čekalo opravdové překvapení.

Paige: No konečně. Už jsem se bála, že nepřijedete. Kde se flákáte?

Ryan: Paige?!
Dita: ... co to?

Paige: Dobrá, dobrá. Chcete vysvětlení. Tak se posaďte.

Paige: Takže! Protože vás mam oba ráda, tak už se nemůžu dívat na to, jak kolem sebe našlapujete jak po minovým poli a k ničemu se nemáte. Takže se tu dobře bavte. Spolu. A opovažte se odejít, protože natahat sem tenhle nábytek byl skoro nadlidskej výkon. A nebojte, jídlo jsem nevařila já, ale místní donášková služba. Bon Apetit.

Dita: Sakra co to.. (zašeptá)
Paige: Nemáš zač.

Dita: Já tě zabiju! (zašeptá) Jak jsi..
Paige: To až jindy... Koukej si to užít! Padl na to zbytek mojí výplaty, tak ať to stojí za to. (zašeptá)

Paige: Jó a tímto jste si ode mě vybrali vánoční, narozeninový a všechny další možný existující dárky na pár let dopředu. Nemáte zač.
Ryan: Žasnu nad tim, jak mi tuhle prohlídku dokáže vždycky někdo zkazit. (zasměje se)
Paige: Ale prosim tebe. Tak se tu mějte.

Dita: No. (zasměje se) Pěkný... Tak co teď?
Ryan: No, tak když už jsme tady... dáme si víno?
Dita: Ráda.

Ryan s Ditou si dali skleničku vína a prošli si prostory, které se Ditě začínaly celkem zamlouvat.

Po návratu ke stolu si opět nalili další skleničku.

Ryan: Posadíme se? (rozsvítí světlo)
Dita: Jasně. 

O HODINU A PŮL POZDĚJI

Slovo dalo slovo a Dita s Ryanem se skvěle bavili.

Oba lehce posilněni dobrým vínem pomalu začínali ztrácet zábrany.

Dita: Není to tady tak špatný.
Ryan: Viď? Věděl jsem, že se ti tady bude líbit.
Dita: Ale nepovídej.
Ryan: Nojo, už od začátku. Měl jsem tě přečtenou hned.
Dita: Ty tak kecáš.
Ryan: Vůbec ne, věděl jsem co chceš, jen jsem tě viděl.
Dita: Vážně? No, když jsi teda takovej odborník. Co chci teda teď?

Podívá se Ryanovi do očí a ten jí pohled opětuje. V místnosti nastane hrobové ticho a atmosféra, která by se dala krájet s každou vteřinou houstne víc a víc. 

Crrrrrrrrrrr.......

V tu chvíli začne Ditě v kabelce zvonit telefon a kouzelná chvíle je ta tam.

Zmeškaný hovor je od Rachel. V tu chvíli si Dita uvědomí, jak moc se do této nepříjemné situace zamotává a že je na čase schůzku ukončit dříve, než se stane něco co se nedá vrátit.

Dita: Promiň. Už musim jít.

Ryan: Vyprovodím tě.

Dita: Děkuju, není třeba zavolám si taxi.

Ryan: Nenechám tě jít samotnou, dej mi chvilku, jen tu zamknu.

Dita: No.. dobře.

V NOCI VENKU 

Ryan: Celá se třeseš, vezmi si můj kabát.
Dita: Děkuju. Gentlemani ještě nevymřeli. (pousměje se)

Ryan využije situace a Ditu obejme, aby ji zahřál. Na čerstvým vzduchu opojení vínem pominulo a mysl byla najednou jasnější... přesto tu něco zůstalo.

Ryan: Skvěle jsem se bavil.
Dita: I já. Děkuju.

Dita: Měl jsi pravdu.
Ryan: V čem?

V tu chvíli přijel taxi a Dita vracela Ryanovi kabát....

Dita: Že nebudu litovat a ...
Ryan: .. a?
Dita: Dobrou noc, Ryane.

... a zmizela ve tmě.

♥