18. díl - Je to překvápko

18. díl 

Je to překvápko

Ryan Brody odcházel ze schůzky s Megan Jansenovou a rozhodl se zavolat Ditě ohledně prohlídky prostor pro kavárnu. 

Ryan: No tak super, jsem rád, že se ti to hodí.
Dita: Já děkuju, nečekala jsem, že to půjde tak rychle.
Ryan: Takže zítra v šest na místě. Pošlu ti smskou adresu.

 Dita: Bezva, budu se těšit. Ahoj.

Dita: To byl Ryan, máme zítra schůzku.
Paige: Fakt? Nekecej, jako rande?
Dita: Né, jen mi ukáže nějaké prostory pro kavárnu.
Paige: Ale, ale alé.

Dita: Nic za tim nehledej. Jde jen o práci.
Paige: Ale no tak, jen se nedělej. Dala jsi na mou radu, co?
Dita: Pere se to ve mně... neumíš si představit co se mi honí hlavou.
Paige: Ale vim. Chceš kámošce přebrat chlapa, nic nového pod sluncem. (zasměje se)
Dita: Když to řekneš takhle, zní to fakt hrozně.

Paige: No tak Dito, nesmíš si to tak brát. Rachel a Ryan se k sobě nehodí, to je evidentní. Neříkalas náhodou, že byla ještě nedávno zabouchnutá do tvého bráchy?
Dita: No a?
Paige: Holky jako je Rachel se neodmilují přes noc. Ryan je skvělej, pohlednej a milej, není se čemu divit, že s nim začala chodit, když byl k mání. Ale jejich vztah nemá budoucnost, to ti říkám na rovinu. Rachel sice moc neznám, ale Ryana znám za ty roky dost na to, abych to mohla hodnotit, on čeká od života víc než růžovou barbie, jen si nemysli.



Dita: Sakra... Proč se to muselo takhle zamotat? Měla jsem ji říct hned, kdo Ryan je...
Paige: Tos nejspíš měla, ale pozdě bycha honit.
Dita: Co mam teď dělat, Paige? Nechci Rachel ztratit jako kamarádku. A Ryan... nemůžu si pomoct. Možná bych to měla raději zrušit, zahrávám si s ohněm...
Paige: Počkej, počkej. Vždyť nikdo neříká, že jí ho musíš nutně přebrat. Dej tomu čas, on se jí Ryan časem omrzí sám a ty ho mezitím dobře poznáš, to přece zakázaný není, no ne?
Dita: Já nevim...

Paige: Hele, tak to neřeš. Nech tomu volný průběh. Co se má stát se stane. Ale proč nejít věcem trochu naproti, hm?
Dita: Kde ten optimismus pořád bereš? (zasměje se)
Paige: Život mě naučil spoustě věcí. Jdete zítra v šest jo? Hm... Co si vezmeš na sebe? A kam jdete?
Dita: To nevím,  pošle mi adresu do zprávy, doufám že to bude něco lepšího než posledně.
Paige: Jó, no... za to se omlouváme.

Dita: Proč byste se měli omlouvat vy? Za to přece nemůžete...
Paige: Já a Luke, nebo vlastně tedy, omluvit by se měla spíš Alex, to je Lukova mladší sestra, ten čurbes má na svědomí ona a její partička kámošů.
Dita: Ty prostory, ty jsou vaše?
Paige: Jenom Luka a teda taky Alex.
Dita: To jsem nevěděla. Každopádně byla tam slušná spoušť. Ta Alex se teda opravdu nezdá.
Paige: No, někdy ti o ní můžu povědět, je jak energetickej upír. Vysává z nás všechnu energii pořád dokola, ale teď mi ukaž své nejhezčí šaty musíš se na ten zítřek pořádně připravit.
Dita: No já ti nevim, nechci vypadat, že se moc snažim...
Paige: Ale prosim tě, je to chlap, ten nic nepozná. Jenom uvidí jak jsi krásná a sexy. O to přece jde! No tak, šup. Ukaž své poklady.
Dita: No jo. Tak chvilku vydrž.

Dita: Mám tyhle dvoje.

Paige: Hmm... Jsou pěkný. Ty černý jsou ale moc slavnostní, ty raději ne, zas tak nevšímavý není.

Dita: A tyhle jsem měla na naší poslední prohlídce.
Paige: Jasně, no jsou sice boží, ale asi jimi uplně neohromíš, když už tě v nich viděl.
Dita: No, aspoň by ho nenapadlo, že mi o něco jde, budu nervózní.

Paige: Prosim tě, chodila jsi po prestižních molech a předváděla modely od Versace, ty že budeš nervózní?
Dita: To je něco jinýho.
Paige: Ukaž co tam máš dál.

Dita: Mám už jenom tyhle dvoje.
Paige: No nejsou špatný, ale pořád to není ono. Co si vyrazit do města? Chce to něco víc sexy.
Dita: Je fakt, že na sebe jsem si nekoupila nic už pěkně dlouho. Vydrž. vezmu si kabelku.
Paige: Bezva, neboj vyberem něco z čeho si sedne na zadek.

Dita: Nejsi ty tak trochu Rachelina příbuzná? (zasměje se)

Paige: No jen to ne. Já nákupy normálně bytostně nesnášim, ale co bych neudělala pro blaho své kamarádky, že? (zasměje se)

O HODINU A PŮL POZDĚJI 

Dita: Vážně jsou dobrý?
Paige: Dobrý? Jsou skvělý! Vypadnou mu oči z důlku.
Dita: A nepřijdou ti laciný?
Paige: Rozhodně ne. Budeš v nich kočka.

Dita: No tak za ty prachy v to doufám! (zasměje se)
Paige: Ty Dito, ani jsem se nezeptala jak to dopadlo předevčírem u Rachel, dala ti ty peníze?
Dita: Ne, měla kocovinu a nechtěla se bavit vůbec o ničem kromě Ryana. Volala jsem ji, ale nezvedala mi to. Budu se u ni muset zítra stavit.
Paige: No... asi ani nebudeš muset. Hele.

Dita: Rachel?

Rachel: Jé ahoj holky, co vy tady? Nakupujete?
Paige: Tak trochu, koukám, že oproti tobě jsme ale dost pozadu.
Rachel: No, musela jsem si dojít koupit něco k jídlu, a pak jsem viděla krásný outfity, znáte to.
Paige: No ani ne.
Dita: Už je ti dobře?
Rachel: Díky za optání, už je mi skvěle. Dituš můžu pak s tebou mluvit o samotě?

Paige: No, tak já vás nebudu rušit. Už musim stejně jít, jdeme s Lukem do kina.

Dita: Bezva, tak si to užijte.
Paige: Díky a držím zítra palce.
Dita: Děkuju.

Rachel: Kam se zítra chystáš?
Dita: No... na prohlídku kavárny.
Rachel: No, Dito, jsem docela naštvaná, takhle mě podvádět?
Dita: Prosím? (( A sakra... prasklo to?!!))
Rachel: To se nedělá takhle za mými zády.
Dita: O čem to mluvíš?
Rachel: O Royalty přece, nakupuješ tam beze mě. To bych si mohla brát osobně. (zasměje se) Ale mám tak skvělý nápad, že ti to prominu.
Dita: Jo tohle. (oddychne si)
Rachel: Co jinýho bych měla myslet?
Dita: To právě nevím. (pousměje se)

Dita: Víš Rachel, když už tě tady mám. Dlužíš mi za ten salónek a útratu docela dost peněz a hodilo by se mi, kdybys mi je vrátila, budu teď potřebovat každý cent kvůli kavárně.
Rachel: Nojo, promiň. Vůbec jsem na to nemyslela, jak mi bylo zle. Kolik to dělá?
Dita: 650 euro.
Rachel: Co? To není možný, nepřekoukla ses?
Dita: Rozhodně ne. Mám doma účtenku.
Rachel: No hele, já tolik peněz u sebe nemám.
Dita: To nevadí, můžu jít s tebou do banky nebo k tobě domů. Ale potřebovala bych je co nejdřív, už včera byl pozdě.
Rachel: Ty to nechápeš... Já tolik peněz vůbec nemam. Navíc teda, mám pocit, že jsme se bavily všechny tři, není fér abych to platila jenom já. Měly bychom si to rozdělit rovným dílem.
Dita: To si nemyslim. To ty jsi přece pronajala ten salónek, my k tomu přišly jako slepý k houslím. Pozvala jsi nás, pamatuješ?
Rachel: No rozhodně jste se tomu teda nebránily.
Dita: Říkaly jsme že si útratu za sebe zaplatíme hned na začátku, tys trvala na tom, že všechno platíš.
Rachel: Ale to bylo jenom takový gesto, to se říká, ale člověk doufá, že ten druhý je natolik vychovaný, že to odmítne.
Dita: To jsme taky udělaly.
Rachel: No já rozhodně za vás útratu platit nehodlám. Kolik to dělá jenom za mě a teda to pronajmutí salónku?
Dita: 650 euro...
Rachel: Říkalas ale...
Dita: Odečetla jsem od toho naši útratu, tohle je jen za tvé koktejly, lososy, obložené mísy a pronájem salónku.

Rachel: No, můžu ti to dát za měsíc, dva možná tři, jsem teď na suchu...
Dita: Vždyť jsi dostala to kapesný od vašich.
Rachel: No... (koukne se na nákupní tašky)
Dita: A chtěla jsi jít ještě do Royalty, tak mi nevykládej, že ty peníze nemáš. (naštve se)
Rachel: Dituš, pochop to.
Dita: Nepochopim. Tak z toho co sis koupila něco vrať, je mi to jedno, ale já taky nehodlám platit za něco, co jsem si neobjednala.
Rachel: To nemůžu, jak by to vypadalo před těma prodavačkama? Navíc, potřebuju z toho všechno, bez jedné věci už to není outfit...

Dita: Já ty peníze ale taky potřebuju.
Rachel: Nakupuješ v Royalty, tak asi na tom nebudeš zase tak špatně. Navíc z platu bývalé modelky mi netvrď, že tě takováhle zanedbatelná částka položí.
Dita: O to přece nejde. Ale pořádek dělá přátelé. Ta kavárna je můj sen a šetřim na něj dost dlouho na to, aby mi to teď zkazila nějaká díra v rozpočtu. U tebe jde jenom o další hadry.
Rachel: To je to, o čem jsem s tebou chtěla mluvit. Rozhodla jsem se, že zítra pozvu Ryana k nám na večeři, chci ho představit rodičům.
Dita: Cože?!
Rachel: Ještě to neví, je to překvápko. (zaraduje se)
Dita: To se mi snad zdá. (udělá se ji špatně)
Rachel: No a proto potřebuju tyhle věci, chci aby se našim líbil, koupila jsem mu sako a košili, vim že on na to moc není, ale musí na naše udělat dojem, víš přeci jak jsou nároční. No a k tomu potřebuju i šaty, abysme ladili.
Dita: To nemyslíš vážně..
Rachel: No, myslela jsem, že ty to pochopíš, víš jak mi na tom záleží.
Dita: Vždyť to mezi vámi ani není vážný. Proč to děláš?
Rachel: Protože chci a doufám, že si díky tomuhle Ryan uvědomí, že to vážný začne být. No a teď musim jít, mají v Royalty za výlohou krásné boty, přesně k těm šatům. Ty peníze vyřešíme jindy, nejde přece o život, ne? Jsi skvělá kamarádka! Pá!
Dita: ?

♥