17. díl - Nepotřebuju sponzora

17. díl
Nepotřebuju sponzora

Ryan Brody se zastavil na obchodním jednání u Megan Jansen, která mu dnešního rána zavolala, zda by na ni neměl ve svém nabitém diáři čas, neb to dost spěchá.

Ryan: Tak to by bylo, vše potřebné mám.
Megan: Moc děkuji, že jste si na mě udělal čas ještě dnes, dost to spěchalo.

Ryan: Náš zákazník, náš pán - to je naše heslo. Ještě dnes Vaši nabídku vyvěsím na webových stránkách.
Megan: Výborně. Moc to pro mě znamená.
Ryan: Hned jak se ozve nějaký zájemce, tak se Vám ozvu. Mohu na ten samý kontakt, ze kterého jste mi dnes volala?
Megan: Ano jistě, ve dne v noci budu na příjmu.

Ryan: To snad nebude tak horké. (zasměje se)
Megan: No ráda bych to tady konečně prodala. Zkoušela jsem to sama bez realitky, ale nedaří se. Lidi spíše slyší na jméno ověřené firmy. Myslíte, že je to reálné? Prodat ho do týdne, maximálně dvou.
Ryan: No, uděláme co je v našich silách, ale to víte. Je to dost individuální, může se prodat za dva dny nebo za rok.
Megan: Chápu.

Ryan: Mohu se ještě zeptat na důvod prodeje? Většinou to potencionální kupce zajímá.
Megan: Odjíždím na pár měsíců do zahraničí.
Ryan: A neuvažovala jste spíše o pronájmu než o prodeji? Myslím si, že by byla vyšší šance byt udat. Navíc pokud se budete za pár měsíců vracet, nebyla by to škoda?
Megan: Já tu vlastně ani nebydlím. Mám ještě jeden byt, tento jsem poslední roky pronajímala, ale s nájemci byl vždy problém. Bydlela tu poslední půlrok kamarádka, ale odstěhovala se nedávno do Anglie a já od té doby neměla odvahu byt znovu pronajmout cizím lidem. Už mě to tu stálo dost peněz za opravy. Někteří nájemci se opravdu vybarvili.

Ryan: Tak tomu naprosto rozumím. Ale cena je přijatelná a byt je v dobrém stavu. Tak snad se poštěstí. No, pokud je to vše slečno Jansenová, tak se s Vámi rozloučím.

Megan: Jistě. Ještě jednou Vám moc děkuji za ochotu. A pokud se podaří byt prodat, budu Vás všude chválit!

Ryan: A to se hodí vždycky. Mějte se pěkně.

Megan: Ahoj Paddy, co ty tady?

Patrick: Čau. Co tady chtěl Brody?

Megan: Ty ho znáš?

Patrick: Jo, trochu. Ty s nim...

Megan: Ale né. Byl tu kvůli bytu.
Patrick: Proč, co chtěl?
Megan: Potřebovala jsem pomoct od realitky.
Patrick: Budeš zase pronajímat?
Megan: Chci ho prodat.
Patrick: Cože? Proč?

Megan: Pronajímat ho po těch předchozích zkušenostech nechci. A placení služeb se mi taky nevyplácí, když tu nikdo nebydlí. Tak co s tim. Navíc se mi teď peníze budou hodit.
Patrick: Jakto?

Megan: Na letenky a ubytování.

Patrick: Jedeš na dovolenou? Bezva a kam?

Megan: Do Keni.

Patrick: Závidim. Na jak dlouho? A sama nebo přes cestovku?

Megan: Na půl roku plus mínus, ještě uvidim.

Patrick: Cože? 

Patrick: To myslíš vážně? A kdy jsi mi o tom chtěla říct?!

Megan: Dneska, zítra... Já nevim!

Patrick: Nebo to jsi mi pak chtěla poslat pohled až z Afriky?!

Megan: Co tak vyvádíš? O nic nejde...

Patrick: O nic nejde? Aha.
Megan: Co to do tebe vjelo? Víš, že cestuju ráda.
Patrick: Kdy odjíždíš?
Megan: Za dva týdny.
Patrick: Neříkala jsi, že máš v plánu někam jet. To bylo naschvál?
Megan: Ne, byl to spontánní nápad.

Patrick: Proč jsi mi to neřekla? Mohl jsem si to zařídit a jet s tebou.
Megan: Nevim, chtěla jsem jet sama za sebe bez toho, aby se mi někdo musel přizpůsobit, skončit v práci apod..
Patrick: Byl jsem s tebou už dvakrát. Proč ne teď? Navíc pokud prodáváš byt kvůli tomu abys měla peníze na cestování, tak to je absurdní. Můžu nám to zaplatit.
Megan: A to je to co nechci. Chápeš Paddy? Vím, že to myslíš dobře, ale nehodí se abys mi platil výlety.
Patrick: Platil bych to nám, nejen tobě. Nevim v čem je problém, vždyť ti to nikdy nevadilo. Mrknu na letenky, jestli ještě mají volná místa.

Megan: Paddy... Jsme kamarádi, vždycky jsme byli. Chápeš? Jsi skvělý muž a můj nejlepší kamarád, ale tak to taky zůstane, nic se na tom cestou do Afriky ani jinam nezmění, nikdy. A tvé peníze nechci. Jsem dospělá a schopná se o sebe postarat sama, nepotřebuju sponzora. A navíc... chci tam tentokrát jet opravdu sama. Promiň.

Patrick: Urazila jsi mě. No, skvěle se tam bav!
Megan: Počkej, Paddy.

Megan: Slyšíš? Tak počkej...

♥