4. díl - Nákupy

4. díl - Nákupy

Rachel s Ditou konečně vyrazily na nákupy šatů na nóbl večírek, který se má konat už příští týden. 

Po pětihodinovém nakupovacím maratonu už toho měla Dita plné zuby.

Dita: Já už bych si šla někam sednout...
Rachel: Nemáme ještě ty šaty přece.
Dita: Za to máme spoustu dalších nepotřebných věcí. Copak se to nepočítá? (podotkne otráveně)
Rachel: Nebuď protivná, šly jsme na nákupy, abysme si pořídily šaty na večírek, no a ty jaksi ještě nemáme. Tak pojď už.

Dita: Ne, šly jsme na nákupy aby sis TY pořídila šaty na večírek. A to vážně musíme jít zrovna sem?
Rachel: Je to poslední záchrana, tady mají vždycky něco, co padne do oka a ještě to sedí.
Dita: Protože je to tak drahý, že to nikdo nekupuje. Nejdražší obchod ve městě.
Rachel: Já sem chodím pořád a něco si koupím tedy pokaždé.

Rachel: Hele, tohle je poslední obchod kam půjdeme, slibuju a pak ti koupim velkej čokoládovej dort v tý cukrárně na rohu.
Dita: Ty vyděračko. Nojo, tak běž než si to rozmyslím. A s tím dortem počítám. Jo a jestli bude ta prodavačka dotěrná, tak jdu pryč.

Prodavačka: Dobré odpoledne slečno Cooperová.
Rachel: Dobré Caroline.
Prodavačka: Mohu vám a vaší přítelkyni být nápomocna?
Rachel: Zatím se porozhlédneme, děkuji.
Prodavačka: Zajisté.
Dita: No, já se rozhodně porozhlédnu támhle po tom gauči, slečno Cooperová. (zavtipkuje)
Rachel: Hahaha, jsem stálý zákazník, to přece není zločin. Porozhlédnu se co mají nového.

V butiku nebyla ani noha. Zboží bylo krásné, nabídka pestrá a ceny astronomické.

Rachel: Myslím, že mám vybráno. Jsou to nejkrásnější šaty jaké jsem zatím viděla. Co myslíš, Dituš?
Dita: Jsou nádherný, vyzkoušej je.
Rachel: Caroline, máte je prosím ve velikosti 34?
Prodavačka: Ano, jistě.

Prodavačka: Skvělá volba slečno Cooperová. Mohu Vám k nim nabídnout ještě kožešinový šál z pravé lišky s umělými příměsi zlatých vláken. Je to teď velice oblíbená kombinace.
Rachel: Děkuji.

Rachel: Tak co myslíš, dobrý?
Dita: No já nevim... šaty jsou nádherné, zdá se mi, že ti moc nesedí přes prsa.
Rachel: Ach jo! Já se do nich fakt zamilovala. Caroline nemáte ještě o číslo menší?
Prodavačka: Bohužel slečno Cooperová, velikost 32 se prodala včera. Mohu Vám ji ale objednat pokud budete chtít. Šaty by dorazily do tří týdnů z hlavního skladu z Paříže.
Rachel: Děkuji, ale asi ne. Potřebuji je už na příští pátek.
Prodavačka: Tak to bohužel, mám k dispozici pouze tuto velikost.

Rachel: Možná bych si je mohla nechat upravit od švadleny, ne?
Dita: Nebo by sis mohla koupit jiné, které by ti padly. Dělají ti nepěkné vlny na břiše, musely by se zabrat celé. Navíc v nich zlato zanikáš, řekla bych, že tmavší slečně by slušely víc, jsi v nich moc bledá.
Rachel: Hm.
Dita: Já bych si být tebou vybrala něco světlejšího. Ale jak chceš, jestli je tak moc chceš, tak si je prostě kup a mě neposlouchej.
Rachel: Mohla bych si je nechat upravit u mámy. V salóně má bezvadnou švadlenu.

Prodavačka: Slečno Cooperová, mohu Vám ještě nabídnout tuto novinku, jsou ze 100% hedvábí. Velice oblíbené, jsou poslední.
Rachel: Ne ty ne, ta barva se mi nelíbí. Doneste mi prosím ty stříbrné. Děkuji.

Rachel: Hm, tak v těch taky nevyniknu. Už jsem z toho zoufalá.
Dita: Já taky. To kafe bych si chtěla dát ještě dneska. Už jsme tady přes půl hodiny.
Rachel: Jsi hrozná.
Dita: To jsem celá já. A nemůžeš si vzít něco co už doma máš? Nemusíš mít přece nutně nové šaty nebo jo?
Rachel: Nenosím žádné večerní šaty na veřejnost v jednom roce dvakrát, co by tomu lidi řekli.
Dita: Ehm... nic?
Rachel: To by ses divila, naši na to hodně dají. Nechci jim dělat ostudu.
Dita: Ostudu, že budeš mít jedny šaty v jednom roce dvakrát na sobě? Zvláštní...
Rachel: Máme to prostě jinak. Šaty dělají člověka a je to moje vizitka.
Dita: A já si zase myslím, že když šaty sedí, tak je má člověk nosit.
Rachel: Hele. Nešla bys se mnou ještě do toho butiku na rohu? Prosím, prosím.
Dita: No to nešla. Promiň Rachel, mám tě fakt ráda, ale tohle by nejednoho zabilo. Tak si zkus ty mentolový.
Rachel: Ty se mi nelíbí, nejsou výrazné. Nemají nic třpytivýho, slavnostního.
Dita: Tak si je aspoň zkus.
Rachel: Mně se nelíbí.
Dita: Caroline, mohu Vás poprosit o ty mentolové? Vyzkoušíme je.
Rachel: Dito! (šeptne vyčítavě)
Dita: Co ti to udělá? Když už jsme tady.
Prodavačka: Prosím. (podává šaty Rachel)
Rachel: No, tak já si je teda zkusím. Ale znovu opakuju, že se mi nelíbí.
Dita: Já vim, tak běž a přijď se ukázat, jasný?

Rachel: No tak není to úplně nejhorší.
Dita: Páni! Rachel ty si musíš vzít.
Rachel: No já nevim. Myslíš?
Dita: To vim, jsou šitý jak na tebe! Jsou moc krásný.
Prodavačka: Musím souhlasit s vaší přítelkyní slečno Cooperová, ty šaty vám neuvěřitelně sluší.
Rachel: No. Když se tak pozoruji, nejsou úplně špatný a dělají mi pěkný zadek.
Dita: No přesně, tak je ber. Navíc ti krásně ladí s očima.
Rachel: Jasně. Ty už vážně chceš jít co. (zasměje se)
Dita: Ani nevíš jak moc.
Rachel: Potvoro! Dobrá, přesvědčily jste mě. Caroline, zaplatím!
Prodavačka: Ano. Připravím Vám je.
Rachel: Ty se na žádné nepodíváš?
Dita: Ne, vezmu si ty co mám.
Rachel: Hm, ty á la stará panna?
Dita: Jsou skvělý, decentní a jsou od Leonarda Mattia, je to skvělý návrhář.
Rachel: Jeho návrhy jsou bez života, nudný, černý...
Dita: Jsou decentní. Každý neumí nosit růžovou. Mně se jeho kousky líbí a ty šaty si vezmu.
Rachel: Jak myslíš, ale takhle nikoho nenabalíš.
Dita: Já nikoho nehledám.

Rachel: A co Zane, bude tam taky?
Dita: Musí, dostal nabídku od pořadatele toho večírku, má tu gala akci nafotit, takže už nemůže couvnout.
Rachel: Hm, začíná být úspěšný.
Dita: On je úspěšný už dlouho, ale tady není tolik známý jako v Paříži. Neboj, budeš se i bráchovi v těch šatech určitě líbit.
Rachel: Tak o to mi vůbec nejde!
Dita: Nojo, vždyť já vim..... slečno Cooperová.

♥