1. díl - Vážně?

1. díl - Vážně?

Dita již několik měsíců hledá prostory pro svůj nový projekt - vysněnou kavárnu. Ale zatím neúspěšně.

Proto když jí kolem sedmé večer zavolá její realitní makléř Ryan Brody s novou nabídkou , neváhá ani minutu a ještě týž večer se s ním schází.

Ryan: Dobrý večer, omlouvám se, že vás obtěžuji takhle pozdě, ale jsou to vážně skvělé prostory, které bych vám rád ukázal.

Dita: V pořádku, ráda se podívám.

Ryan: Budou se Vám líbit. 

Dita: To ráda slyším, už jsem z toho hledání dost unavená.

Ryan: Majitel je mým dobrým známým, pokud si plácnete, udělá vám cenu.

Dita: No výborně! Jedna dobrá zpráva za druhou.

Ryan: A jsme tu. Prostor se nachází v opravdu skvělé lokalitě. Kousek od náměstí, tady nebudete mít o zákazníky nouzi. Je to jedna z nejfrekventovanějších částí města. Kousek odsud je finanční úřad a vysoká škola. Pořád tu proudí dost hladových a vyčerpaných lidí, co kávou rozhodně nepohrdnou. Prosím, až po vás.

Dita: Děkuji. No zní to zatím dobře. Jen je tu hrozná tma, nic nevidím. Dá se někde rozsvítit?

Ryan: Ano jistě, chviličku. Můžete zatím pokračovat vlevo, zde vpravo jsou dveře na toalety a na konci chodby najdete dveře dovnitř. Jdu hned za Vámi.

Dita: (( Panebože.. co to je za smrad?! ))

Dita: Ty stěny a podlahy tedy nejsou v moc dobrém stavu.

Ryan: Je pravda, že něco už pamatují, bude potřeba nějaká oprava nebo kompletní rekonstrukce, ale stojí to za to, budete koukat. Hezčí prostory asi už nenajdeme.

Dita: S úpravami samozřejmě počítám.... Nemohu si pomoct, ale cítíte to také?

Ryan: No, prostory jsou nevyužívané, delší dobu tu zřejmě nikdo nebyl a místnosti nevětral. Tak a pořád rovně. 

Dita: Vy jste se tu nebyl podívat? 

Ryan: Byl jsem tu předevčírem, ale ničeho jsem si nevšiml. To víte, my muži máme méně vyvinuté čichové buňky, než vy ženy. (zasměje se a otevře dveře) A jsme tu. Prosím až po vás.

Dita: Děkuji.

Po otevření dveří a příchodu do místnosti Dita nevěří svým očím.

Dita: Panebože! To snad...

Ryan: Eghm...

Dita: To snad nemyslíte vážně? Co to je?! Doupě neřesti?

Ryan: Já.. nevím co říct...

Dita: Panebože! To jsou zvratky pod tím stolem?!

Ryan: Omlouvám se.

Dita: Za co? Nazvracel jste pod ten stůl snad vy?

Ryan: Za to nedorozumění, předevčírem tu bylo všechno opravdu v pořádku. Moc se vám omlouvám slečno Van Mortalová, měl jsem se tu před prohlídkou ještě zastavit, ale..

Dita: To jste teda měl! 

Ryan: Prosím neodcházejte... posaďte se. Zjistím co se stalo.

Zatímco si šel Ryan zavolat ven. Dita i přes veškerý odpor zůstala...

Ryan: No tak.. zvedni to!

Operátor: Volaný účastník hovor nepřijímá, zkuste to prosím později..

Dita: (( Milostný dopis pro Alex... bezva, jak dojemné. Soudě dle toho všeho okolo, nezůstalo jen u dopisu.. Panebože, copak bych mohla v lokále, kde se snad provozoval sex i na stropě servírovat kafe?!  Ani náhodou...! ))

 Ryan: Už jsem zpět, omlouvám se, nemohl jsem se dovolat. 

Dita: Výborně! Odcházím...

Ryan: Nechcete si to tu prohlídnout? Jsou tu ještě dvě místnosti, které bych vám rád ukázal.

Dita: Jen to ne! Nechci si ani představit, co bychom tam mohli najít. Mrtvolu? Ne... Myslím, že už jsem toho viděla až dost. 

Ryan: Takže?

Dita: Takže hezký zbytek večera pane Brody, už mě prosím nekontaktujte. Děkuji pěkně!

♥